HIM – Screamworks: Love In Theory And Practice

– another czech reviews -> http://www.metalforever.info/article.php?id=28157


http://www.heartagram.com/

Když jsem si psala poznámky během prvního poslechu nového CD finských, už dávno ne „lovemetalistů“, HIM: „Screamworks – Love in Theory and Practice“, byla jsem nekompromisně rozhodnutá dát album maximálně 5/10. Většina skladeb mě nebavila, chtělo se mi u nich spát, hudba i zpěv mě nechávaly až na dvě výjimky naprosto chladnou. Stačilo ale CD ještě párkrát protočit přehrávačem a můj názor se rázem změnil. Najednou to nebylo o dvou ucházejících skladbách a jedenácti sonzích o ničem, ale o deseti poměrně záživných věcech a třech, které mě stále maličko uspávaly. Dá se říct, že po hodně zvláštním počinu „Venus Doom“ (2007), se HIM zase vracejí do osvědčenějších kolejí se záměrem napsat jakési líbivé CD. Tentokrát ale, narozdíl od posledního pokusu s „Dark Light“ (2005), jim to celkem slušně vyšlo.

Na první poslech vyvolává album spíš rozporuplné – nemastné a neslané pocity, už začátek první skladby „In Venere Veritas“ minimálně překvapí. Chvíli překvapeně zíráte na to, co vám HIM servírují a opravdu nějakou dobu trvá, než se s tím sžijete. Poněkud zvláštní nový sound kapely zavání trochu až dicso prvky, vokál jakoby ani nepatřil Valovi – je položen asi o oktávu výš, než je u Vala obvyklé. Písnička přináší jakési rozpačité pocity, kdy si člověk není jistý, zda se mu to, co slyší, líbí, či nikoliv. Rychlejší, přímočařejší a měkčí styl spolu s výše posazeným hlasem odkazují právě na předminulé album „Dark Light“.

Následující Scared to Death zavání popovým nápěvem, těžko říct, je-li to na škodu, či písni k dobru. V první chvíli máte možná pocit, že se v songu pořádně není čeho chytit, na čem zakotvit, dokonce jsem tento song chtěla označit za slabší a zmatenější článek alba a trvalo to přesně do chvíle, než jsem se přistihla, že si tiše prozpěvuji refrén. Ano, je to opět naše staré známé klišé. Písničky o lásce, o smutku, o bolesti, taky o naději – vždyť jsou to HIM a nikdo po nich nechce, aby měnili své osvědčené téma, na kterém byla postavena jejich kariéra. Stejně jako nikdo nechce po paganmetalové kapele, aby se zabývala například současnými problémy.

„Hearkiller“ – singl, na který jsme už měli nějakou chvíli čas si zvyknout. Na první poslech mi tento song vůbec nepřipomínal zvuk HIM, na druhý, třetí… desátý v tom slyším HIM – zrychlené, hudebně optimističtější (ostatně jako celá deska), ale rozhodně ne špatné. Celou dobu jde vlastně tak trochu o to, jak do svižnějších, veselejších melodií vměstnat lyrický patos pro tyto Finy tolik typický. „Dying Song“ je pro mě jeden z méně zajímavých motivů alba. Jeho linka mi nepřijde nijak zajímavá a ačkoliv to není nejhorší písnička, jakou jsem kdy od HIM slyšela, určitě bych se bez ní obešla.

Díky „Disarm Me (With Your Loneliness)“ konečně zpomalujeme, trochu se na ní houpáme a možná nacházíme jakousi zajímavější barevnější věc, zároveň působící tak nějak rozervaně. A ačkoliv není písnička nijak dlouhá, jeví se jako nekonečná. Kde už jsem jenom slyšela melodii z „Love, the Hardest Way“? Že by někde u HIM? U tohoto songu opět nabíráme na rychlosti, zároveň se zase vracíme k již zmiňovanému albu „Dark Light“, které tahle skladba připomíná natolik, že by na něj klidně mohla patřit. Jestli bylo „Venus Doom“ krok mimo mísu, či do prázdna, „Screamworks“ je krok zpátky. Ačkoliv „Dark Light“ patří k mým nejméně oblíbeným počinům z diskografie HIM, „Screamworks – Love in Theory and Practice“ bych směle zařadila na vyšší příčky. Možná bych více ocenila, kdyby se HIM ubírali tím „úchylným“ směrem, kam měli nakročeno s „Venus Doom“, ale na novinku si rozhodně nechci stěžovat. Stěží už HIM překonají své dva nejlepší počiny „Razorblade Romance“ (2000) a „Love Metal“ (2003), ale pokud se budou nadále udržovat na úrovni Screamworks atd., neprohloupí.

Spolu s „Katherine Wheel“ opět zrychlujeme, navíc nám je servírovaná jednoduchá, dobře zapamatovatelná melodie refrénu. Začátek „In the Arms of Rain“ opět zavání jakousi disco atmosférou, je to zvláštní a naprosto netypický HIM song, paradoxně možná právě proto mi přijde zajímavý. Schválně, jak dlouho toto zdání vydrží, než se začne jevit jako ohraný a laciný?

Trošku temnější atmosféru, přesto nijak nezpomalené tempo přináší „Ode To Solitude“ a v první chvíli, kdy Valo otevře pusu, přeběhne mi po zádech mráz a záchvěv radosti – konečně poznávám HIM. Netrvá to dlouho – přesně asi tak pár vteřin. Vzápětí jsme zpátky na atmosféře současné desky. Přesto považuji tuhle písničku za lepší, možná nejlepší věc z celého alba. Klávesy ala „Sacrament“ plus zajímavá basová linka zahajují „Shatter Me with Hope“, což je ale jediná více zajímavá věc na celé skladbě. Následná kombinace čistého zpěvu s uječeným vřískáním je o ničem, stejně to Valo na živo neodvříská. Ani melodie nenabízí žádné zvláštní či srdcervoucí náměty a stejně tak i bez téhle skladby bych se, jako bez „Dying Song“, v klidu obešla.

Naštěstí song „Acoustic Funeral (For Love in Limbo)“ toto trochu vyvažuje. Tento song je zase jeden ze světlejších – tedy spíš temnějších momentů celé desky. Konečně písnička, která ve mně vyvolává alespoň nějaké emoce, aniž bych vnímala obsah slov. O tom, že Ville Valo absolutně ztratil svoji originální barvu hlasu žádná, zde se o ni alespoň trochu pokouší. „Like St. Valentine“ mi svou uhoněností a uřvaností trošku připomíná song „Buried Alive By Love“ z desky „Love Metal“, ale narozdíl od zmiňované, má v sobě víc přímočarosti a jednoduchosti, což koneckonců v tomto případě není na škodu a ze skladby se stává můj druhý favorit na tomto albu právě hned po předešlém „akustickém pohřbu“.

Od závěrečné „The Foreboding Sense od Impeding Happines“ můžeme očekávat složitost už podle názvu. U HIM bývá zvykem, že na závěru alba se objevují zvláštní písničky, které nejsou příliš podobné atmosféře těm předešlým. Stejně tak u tohoto songu zpomalujeme víc, než u kteréhokoliv, který jsme dosud slyšeli, což je určitě velmi pozitivní změna.

Otázkou zůstává, jestli jde o výtečně propočítaný kalkul, nebo to z Vala vylezlo zcela přirozeně. Ať už je to tak, nebo ne, slavíme menší úspěch – deska se určitě prodá mezi staré zaryté fanoušky, tak těm, kteří o HIM uslyší prvně v životě a mnohým z nás určitě přiroste k srdci.

Exit Ten – 8.2.2010 – Praha, Roxy

http://www.exitten.net/

The Casino Brawl – 8.2.2010 – Praha, Roxy

http://www.myspace.com/thecasinobrawl

Europe – 7.2.2010 – Praha, KC Vltavská

http://www.europetheband.com/