Death Angel: signing session – Metalfest 2010

http://deathangel.us/

Death Angel – Metalfest 2010

http://deathangel.us/

Hammerfall – Metalfest 2010

http://www.hammerfall.net/

Elvenking – Metalfest 2010

http://www.elvenking.net/

Metalfest 2010 – people and staff

http://www.cz.metalfest.eu/

Finntroll – Metalfest 2010

http://www.finntroll.net/

CRASHDÏET – Generation Wild

CRASHDÏET – Generation Wild  ->  http://www.metalforever.info/article.php?id=28264

http://www.crashdiet.org/

4/10

Velký comeback sleaze/glamrocku je v posledních pár letech ve Švédsku docela jasná věc a takové kapely sklízejí velký úspěch. Jednou z nejznámějších jsou v současné době Crashdïet, kteří se „proslavili“ hned svojí prvotinou „Rest In Sleaze“. Jenomže po tragické smrti zpěváka Dava Leparda (kterou se tady zabývat nebudeme), byla kapela nucena hledat náhradu, která by ji udržela v rozjetých kolejích. Že je „Rest In Sleaze“ dokonalá nahrávka, o tom žádná, že následující „The Unattractive Revolution“ (kde se představuje zpěvák Olliver Twisted – v současné době v Reckless Love) sice nedosahuje jejích kvalit, ale najdou se na ní velmi silné a zajímavé songy, taktéž. Nebylo tedy divu, že novinku „Generation Wild“ očekávali všichni s napětím. Kapela slibovala sound podobný právě „Rest In Sleaze“ a po vydání chytlavého singlu „Generation Wild“ vkládali mnozí do nového zpěváka Simona Cruze nemalé naděje. Ale po prvotním nadšení přichází hluboké zklamání.

Desku otevírá intro v podobě houkání sirény, proložené zvuky bicích, šumění větru, davu, policejních aut – předzvěst následujícího „Armaggedonu“. Jenže ten, kdo čeká pořádný nářez, je po tomhle rozjezdu poněkud v rozpacích. Song „Armaggedon“ je jaksi utahaný, bez šťávy a Simonův hlas zní plitce, v podstatě nijak. V následujícím „So Alive“ nacházím první zajímavější moment a to opakování právě těchto dvou slov těsně před závěrem skladby, jinak je písnička zase o ničem. Konečně následuje „Generation Wild“, která sice není nijak drsná a tvrdá, ale je chytlavá a zajímavá a ačkoliv je Simonův hlas stále stejný, na téhle písničce prostě něco je. V celkovém kontextu alba zaručeně nejlepší song.

Nevědět, jak pan Cruz vypadá, „I´m a rebel“ bych mu s tím jeho sladkým popovým hláskem věřila asi tak jako myšce, která se snaží vyřvávat, že je lvem. Jeho hlas naopak dokonale pasuje k baladě „Save Her“. Tenhle ploužáček je zajímavým oživením desky a hlasivkám nafrněného pana Cruze sedne daleko líp. Jenomže do konce alba už nás čeká jenom příval nudy, nudy a zase nudy. V „Native Nature“ se objevuje trochu zajímavější náběh na refrén, zato díky „Chemical“ mám husí kůži – bohužel ne ze songu, který chytne za srdce, ale z pocitu hrůzy… vážně bych si přála „feel good chemical“, ale nějak to nejde a nejde.

„Bound to Fall“ je snad posledním lepším momentem na desce, ke kterému jsme se prokousali, pokud jsme v předešlém čase neusnuli, popřípadě neumřeli nudou. „Beautiful Pain“ bych s dovolením (tedy ostatně i bez něj) překřtila jenom na „Pain“, po přežití celé desky se cítím asi tak jako Simon ve videu k „Generation Wild“, ale ačkoliv je „Beautiful Pain“ nudná, opět je to typ songu, který Simonovým hlasivkám pasuje a tímto se písnička řadí k mým oblíbenějším na této nahrávce.

Jak chytře poznamenala kolegyně z jiného webzinu, bonusové songy, jsou spíš „songy za trest“. Deset nudných písniček bylo až dost, ale tak proč si je neokořenit ještě dalšími pár minutami nudy? I když popravdě, u „One of a Kind“ se nenudím, mám chuť zběsile utíkat co nejdál od svého CD přehrávače. Vlastně až úplně poslední, bunusová „Fear Control“ tak nějak šlape, až na prazvláštní táhlé intermezzo se tenhle song tak trochu blíží k tomu, co jsem od Crashdïet očekávala.

O desce jako takové se nedá říct, že by byla nějak extra špatná, aranžmá, riffy i melodie jsou celkem zajímavé, jenže výsledný efekt je znehodnocen právě výběrem vokalisty. Simonův nevýrazný hlas prostě není stavěný na rock´n´roll a nechápu, proč si toho pánové při výběru zpěváka nevšimli. Jestli je „Generation Wild“ přímým pokračovatelem „Rest In Sleaze“, musí se Dave v hrobě obracet. Neznat předešlou diskografii Crashdiët, či kdyby „Generation Wild“ natočila nějaká neznámá kapela, asi bych byla v hodnocení mírnější, ve finále to není AŽ taková tragédie, ale podle toho, co nám naslibovali, čekala jsem podstatně víc!

A trocha morbidity na závěr: Při sledování Simona, jak se live pokouší odzpívat Lepardovo „Riot In Everyone“, jsem si přála, aby se Simon sebral a makal si s Davem svoje místo okamžitě vyměnit. Čím sakra ten chlap zbytek kapely podplatil, aby ho vzali? A na obalu „Generation Wild“ by mělo stát: „Pozor, podporuje agresivní chování, můžete vidět rudou mlhu a mít touhy zabíjet. V případě těchto reakcí vyhledejte svého lékaře.“

CRAZY LIXX – New Religion

CRAZY LIXX – New Religion -> http://www.metalforever.info/article.php?id=28253

http://www.crazylixx.com/

8/10

Crazy Lixx jsou poměrně mladá sleaze/rock´n´rollová kapela ze švédského Malmö. Na svém kontě mají teprve druhou desku, ale o posluchače rozhodně nemají nouzi. Nová deska se nese v poměrně odlišné náladě než předcházející „Loud Minority“ a myslím, že změna kytaristy a dva roky od vydání předešlé placky se na novince projevilo velmi pozitivně. Na „New Religion“ najdeme daleko víc klasických rock´n´rolových motivů a kapela se nesnaží vézt na stejné vlně jako jejich kolegové Crashdiët, či Babylon Bombs.

New Religion je jasně propracovanější a vyspělejší než předcházející přímočarý počin „Loud Minority“. Je vidět, že si Crazy Lixx v té změti comebacku 80. let zachovávají vlastní tvář a nechtějí být Mötley Crüe přes kopírák, spíše šlapou ve stopách kapel jako Def Leppard. Jde jim o to, naložit na své posluchače kvalitní a zajímavý rock´n´roll. Kytara, basa, zpěv a bicí. Mladá krev, v podobě kytaristy Andyho Dawsona, který nahradil místo Vica Zina, se osvědčila. Vic opustil kapelu proto, že se ujal postu kytaristy u Hardcore Superstar.

Crazy Lixx nestaví na uječených vokálech, ultrarychlých a ultrasložitých melodicíh, naopak vyznávají styl, kdy v jednoduchosti se skrývá krása. Deska na první poslech není možná tak chytlavá, zato je slušně propracovaná a nezní nijak lacině a prvoplánovitě. Lásku k rock´n´rollu kapele nelze nevěřit. Na desce „New Religion“ sice nenajdeme pecku typu „Want It“, respektive nemůžu najít žádný výraznější song, který by se hodil na klip, nebo jako singl, či který by šlapal líp, než zbytek desky. To je vlastně jediné mínus, které na „New Religion“ nacházím. Tím nemyslím, že by bylo „Nové náboženství“ nějak jednotvárné, na albu najdeme jak rychlejší, středně rychlé, tak i úplně pomalé songy.

Deska by se dala rozdělit na dvě části. První končí songem „Road to Babylon“, následující „Children of the Cross“ patří právě k těm pomalejším, ale zároveň o stupínek chytlavějším zářezům. Vzápětí zamíříme opět k rychlejším a trochu divočejším rytmům a výraznějším melodiím. Takže pokud jsme přežili první část desky ve zdraví a spokojenosti, teď se asi budeme bavit o to víc. Navíc se také objevují nejen rock´n´rollové motivy a láska k muzice a ženám, ale též zájem o něco tajemného (že by opět v souvislosti s něžným pohlavím?), k čemuž poukazuje i obal alba, na kterém jsou členové kapely zobrazeni jako voodoo panáčci – spojitost se závěrečnou skladbou „Voodoo Woman“. No a samozřejmě se album nemůže obejít bez „slaďárny“ typu „What of our Love“, ale nenechme se zmást sladkobolnou melodií, Crazy Lixx jsou rockeři, kterým to prostě šlape!

A poznámka pod čarou: Myspace i oficiální stránky kapely se všelijak snaží bojkotovat mou snahu zjistit o Crazy Lixx něco víc. Při každém pokusu jejich www otevřít, objeví se mi hlášení: „Oznamovatel pádu aplikací Mozila“ 🙂